Blog- mám. Design- mám. Ale o čem psát?
Ani nevím jestli je můj styl psaní něčím zajímavý. Uvidíme. Každopádně strašně mě to baví. Baví mě přemýšlet a plánovat o čem bych mohla psát, sledovat ostatní blogy (ne, nemyslím ty blogy, kde slečny publikují články pouze o spolupráci) a podobně.
Ale co je u mě v poslední době nového?
Nebudu lhát. Vždy jsem měla problémy se vztahem ke svému tělu. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem nejedla nebo i zvracela. Sledovala tzv. "pro-ana" blogy, na tumblr projížděla obrázky thin holek a po každém jídle měla výčitky kolik jsem do sebe dostala kalorií. O tom, že jsem pila coca colu zero v domnění, že nepřiberu ani gram a zaženu hlad ani nemluvě. Ale tahle doba je už dávno pryč.
Mám prostě v životě období, kdy jsem tak nějak spokojená a říkám si no a co, já se prostě mám ráda, ale pak...
Pak jsou, ale dny kdy se prostě ze zoufalství před zrcadlem rozbrečím. V hlavě si plánuji jak budu jíst zeleninu a vytvářím si vidiny toho jak každý den běhám a cvičím. Jenže tohle zase po nějakém dni odejde a je vše v rovnováze. Nebojte, netrpím žádnou psychickou poruchou.
No a takhle se to všechno děje a střídá přibližně od nějakých patnácti let, kdy o sebe my, ještě mladé slečny začínáme více pečovat.
To, že jakoukoliv poznámku (ať už vtipnou nebo ne) si beru velmi osobně a dlouho ji v hlavě si s ní dlouho pohrávám, to snad ani nemusím zmiňovat.
Ale zkusím Vám přiblížit "problém", nevím jak to nazvat, o kterém poslední dobou velmi přemýšlím.
Klasika, začíná léto, a tak chceme každá vypadat v plavkách jako Miranda Kerr. A od té doby, co jsem začala pracovat už nechodím do žádné jídelny, kantýny na obědy. Většinou si totiž nosím obědy sama. Což o o to, ale znáte to, každá druhá babička nám do ordinace přinese chlebíčky, čokoládu nebo domácí koláče. A to prostě nejde odolat. Nebudu tedy chodit kolem horké kaše, ale cítím že to moje tělíčko už není tak drobné jako dřív.
A tak jsem poslední dobou začala přemýšlet místo nad běháním a cvičením nad trošku jiným životním stylem. Že místo sušenek k čaji existuje spousta ovoce (na většinu jsem alergická, ale i tak), že místo bramborového salátu v kiosku si můžu dát k obědu doma uvařený kus kus a že to všechno se nějak netočí jenom kolem jídla,ale také okolo toho jak nad sebou přemýšlím.
Už dávno jsem pochopila, že když přemýšlím negativně, tak se mi rozhodně nedějí pozitivní věci, Nebo když do města vyjdu s tím, že dneska mi to vážně nesluší a jak mám zkroucený vlasy, tak ze mě sebevědomí rozhodně sálat nebude. Pochopila jsem, že už nejsem pátnáctiletá holka, která má ještě ten dětský pohled na svět a k věku i odpovídající postavu, ale že jsem už dospělá a s tím jak se u člověka mění pohled na svět, jeho názory a zájmy, se mění i vzhled.
Postupně ochutnávám nové chutě. Bulgur, cizrna, hummus a podobně. A voila MOC MĚ TO BAVÍ!
Neříkám, že si nedám něco dobrého na chuť, ale spíš se snažím abych byla spokojená po všech stranách. Učím, se udělat si čas sama pro sebe a pro mé myšlenky. Víte jak to myslím, zdravá duše, zdravý duch. Neříkám, že jsem teď nějaký guru na pozitivní myšlení a lifestyle, jen jsem nějak cítila tu potřebu se z toho všeho vypsat.
Budu moc moc ráda, když mi do komentářů napíšete jestli něco podobného také zažíváte, nebo zažili. Mějte se krásně!
